Skvělí kolegové, super nápad a příběh sedmi studentů v Artinii

Sedm žáků ze třídy Ferrilata našlo uplatnění ve společnosti Artinii. „Kolektiv je zde perfektní a je velká výhoda, že nás sem přišlo tolik,“ shodují se studenti z Green Fox Academy. Nové působiště si všichni pochvalují. Další velkou motivací pro ně je, že dělají na projektu, který v příštím roce dost možná zboří zavedené pořádky v distribuci snímků a dokumentů, a to nejen v Česku. Kdo by totiž neměl rád filmy?

Právě obor, v němž společnost působí, zaujal nejednoho budoucího programátora ještě během kurzu. „Na vysoké škole jsem studovala scenáristiku, takže jsou mi filmy velmi blízké. Jak se blížily závěrečné zkoušky, tak jsem si říkala, že tohle by mě bavilo dělat,“ říká Lucia Hrachová. Nebyla v tom sama, myšlenka, jíž je komunitní distribuce filmů, nadchla i další. Ovšem nejen ji, ale i další studenty čekala náročná zkouška v rámci náboru.

Součástí přijímacích pohovorů byla totiž i návštěva noční Prahy a seznámení se s novým pracovním kolektivem. „Já jsem odcházel z akce kolem půlnoci,“ vzpomíná Jan Šorna. To Lukáš Kroček se hned ukázal jako pravý srdcař. Vydržel do rána, domů dorazil až v osm hodin. Výběrem prošli úspěšně oba a spolu s nimi dalších pět jejich spolužáků. V Artinii tak našli uplatnění čtyři muži a tři ženy, kteří změnili svůj obor a stali se z nich junior programátoři.

Nováčci rychle v novém působišti zapadli. „Máme velké štěstí. Jsou tu na seniorních pozicích kolegové, kteří nás neberou jako přítěž. Naopak snaží se nám pomoci, abychom se naučili vše potřebné. Mají lidský přístup a vše nám vysvětlují,“ chválí si podporu zkušenějších programátorů Natálie Heniková.

Ochotu spolupracovníků potvrzuje také Jan Šorna. „Nepředstavoval jsem si, že je programování tak týmová práce. Za to, co tu člověk dělá, nese odpovědnost nejen on, ale i ostatní. To je fajn. Všichni jsou tu otevření. Když mám problém, tak mi pomůžou,“ popisuje své dojmy a dodává: „I tím, že je nás tu víc a nastoupili jsme najednou, tak jsme na stejné lodi. Máme stejný základ a hodně mezi sebou diskutujeme.“

‍

„Za to, co tu člověk dělá, nese odpovědnost nejen on, ale i ostatní. Všichni jsou tu otevření.“

‍

Díky tomu, že do Artinii nastoupilo v jeden den hned sedm nováčků, tak nebyla ani počáteční nervozita. „Většinou je první den v nové práci velmi stresující. Ale tím, že nás nastoupilo více naráz, tak jsme se nemuseli tolik obávat a spojilo nás to,“ poznamenává Lucia Hrachová a dodává: „Je výhoda, že je nás tu víc. Vždy mám s kým jít na oběd.“

U této sedmičky nejde jen o nové působiště, na které si musí zvyknout, ale také o obor. Splnilo se jim to, co od programování před rekvalifikací očekávali? „Před nástupem do kurzu jsem dělal profese, které mě moc nenaplňovaly a jedinou motivací byly peníze,“ vzpomíná na důvod změny Lukáš Kroček a dál vypráví: „Od programování jsem čekal, že to pro mě bude výzva a že využiji svůj potenciál. Budu v práci přemýšlet, a hlavně se do ní budu těšit. Vše se mi splnilo.“

To Natálie Heniková šla do rekvalifikace, protože měla pocit, že se ve své původní profesi už neměla co učit ani kam dál růst. „Tady cítím velký potenciál. Díky různorodosti úkolů se pokaždé učím něco jiného. Cítím, jak se posouvám dál. Každý den a týden se zlepšuji. Dostávám nové informace a vše se vyvíjí, to je super,“ pochvaluje si.

‍

„Díky různorodosti úkolů se pokaždé učím něco jiného. Cítím, jak se posouvám dál. Každý den a týden se zlepšuji.“

‍

Nové povolání však obnáší i další věci, na které si nováčci musí zvyknout. „Člověk hodně používá hlavu a musí přemýšlet trošku jinak,“ vysvětluje Jan Šorna a doplňuje: „Stává se mi, že mi nejde vypnout. V noci se probudím, začnu přemýšlet a programovat. Snažím se toho zbavit a odříznout se od toho, ale zatím se mi to nepovedlo.“

Junior programátoři se okamžitě po nástupu rozdělili do týmu na frontend a backend a pustili se do práce. Takže se mohl naplno rozhořet jejich zápal pro věc. „Nejlepší je moment, kdy člověk má zadaný úkol, splní jej a ono to funguje. Já nepotřebuji barvičky ani nic podobného, to si představím,“ svěřuje se Jan Šorna a pokračuje: „Mám rád i chvíle, kdy něco vyvíjím a hned na to navazuje frontend. Ta dynamika malé firmy je v tomto ohledu skvělá. Něco řešíme a za den je to u kolegů z frontendu. Dokážu si představit, že u velkých korporací to asi takto rychlé není. A mnohdy zcela chybí zpětná vazba a úzké propojení. Často to jsou dva zcela oddělené světy.“

‍

Ať už noví junior programátoři pracují na frontendu či backhendu, projektu Artinii či Mytitle, tak jedno je spojuje. Tím je láska k filmům, bez ní by to snad ani v těchto projektech nešlo. „Zajímám se o ně, a proto mi projekty hodně přirostly k srdci a beru si je za své. Souzním s nimi, a proto chci, aby vyšly,“ říká Natálie Heniková a dodává: „Na práci tady jsem se hodně těšila a chci co nejvíce pomoci.“

Asi za všechny shrnuje dojmy Vladimír Lang. „Super lidi, super nápad, snad to všechno vyjde,“ přeje si a hned přidává své oblíbené snímky: „Mám rád různé žánry od RockenRolly až po Interstellar.“ Pozadu nezůstává ani Lukáš Kroček. „Většinou se dívám na blockbuster movies a kabelovku,“ vyjmenovává. Když se s ním ale začnete bavit o nejrůznějších fanouškovských skupinách, které si libují v nejrůznějších žánrech a podivnostech, překvapí. „Chtěl jsem se vždycky podívat na Sharknado, ale ještě jsem se k tomu nedostal. Sice měl ten film hrozné recenze, ale nemůže být zase tak špatný, když už je šestka,“ říká se smíchem.

Každopádně i díky této sedmičce odhodlaných programátorů se můžeme brzo těšit na nejeden zajímavý filmový zážitek v komorní atmosféře!

‍

AŠ